Výroba kastle II. (kopyto)

V prvním díle jsem popsal výrobu provizorní vakuovačky. Není ale CO vakuovat. Je čas to napravit …

… a začít se věnovat výrobě kopyta – pozitivní šablony. Pokud s vakuováním začínáte nebo si chcete udělat jen pár kousků karoserie pro sebe můžu pro výrobu doporučit modelářskou(!) sádru. Pro výrobu kopyta bez problému dostačuje jedno 5kg balení sádry. Není to sice žádná hitparáda, ale použít se dá a je to asi nejlevnější možné řešení. Mimo sádry je k výrobě třeba ještě nějaká předloha – negativní forma. Velice dobře poslouží nevystřižená karoserie, kterou v domácích podmínkách více či méně úspěšně okopírujete.

Postup je následující:

1. Odměření objemu formy. Do formy se napustí voda a ta se následně přelije do vhodné odměrky a následně do nádoby, ve které se bude připravovat sádra.

2. Vytvoření podstavce pro negativní formu (nevystřiženou karoserii), která bude držet tvar až se do formy nalije několik kg sádry. Pokud byste nalili sádru do formy bez podstavce tak se forma pod vahou sádry „roztáhne“ a po zatuhnutí bude mít odlitek jiný tvar než originál a to není žádoucí.

3. Vymazání formy separátorem. Jako separátor pro sádru je možné použít běžně dostupné mastné prostředky – vazelínu, silikonový olej (používám Silikol – prostředek na mazání těsnění dveří auta ). Separátor se použije proto, aby bylo snadné zatuhnutou sádra z formy vyklopit.

4. Usazení formy do podstavce a příprava sádry. Sádra se za stálého míchání (nejlépe strojového) vmíchá do připraveného přesného objemu vody. Hlavně se nesnažte sádru namíchat v poměru předepsaném na obalu. Spotřeba sádry pro účely odlévání je cca 3,5kg na 2 litry. Není nutné na tom bazírovat. Stačí při míchání zkoušet konzistenci prstem. Moment kdy začne sádra tuhnout je dobře poznatelný.

5. Přelití sádry do formy. Na přelití sádry do formy není moc času. Sádra tuhne hodně rychle – fakt. Po přelití sádry je dobré s formou pár minut třást – třeba jen bouchat do stolu. Uvolní se tím vzduchové bubliny, které by jinak na povrchu kopyta dělaly neplechu a přidaly práci – tmelení.

6.  Vytvrzení sádry. Kopyto je možné z formy vyklopit už cca po 1-1,5 hodině. Není ale vyhráno. Vytvrzení formy je v případě odlívané sádry otázkou až několika týdnů, protože má v sobě spoustu vody, která se prostě musí odpařit. Nějaké uspěchávání tvrzení např. zahříváním kopyta nemá moc smysl a může vést i k popraskání odlitku.

7. Vrtání „přisávacích“ otvorů. Kopyto je před jeho použitím nutné „vyladit“ vyvrtáním sacích otvorů v místech, kde má kopyto „prohlubně“, které chceme vakuováním vytvarovat.

8. Povrchová úprava kopyta. Kopyto se přiměřeně doladí tmelem (hlavně prohlubně po vzduchových bublinách, které se nepodařilo vytřást v úvodní fázi lití). Další kroky nejsou bezpodmínečně nutné. Osobně ještě kopyto stříkám plničem, který dokáže zahladit některé nedostatky. Zkoušel jsem i nástřik svrchním lakem, ale to se následně ukázalo jako naprosto zbytečné, protože lak (ani sádra) prostě nevydrží.

V případě, že se chystáte svou domácnost přeměnit v malosériovou výrobnu karoserií z lexanu nebo jiného materiálu, je po prvních pokusech se sádrou vhodné kopyto vyrobit z lepšího, trvanlivějšího a bohužel i znatelně dražšího materiálu. Nejlepší cestou je asi použití speciální epoxidové pryskyřice. Tepelně odolné pryskyřice určené pro hlubokotažné formy vyrábí např. Česká firma Ebalta (pryskyřice GH 705/TL).

Pokud si chcete vyrobit karoserii dle vlastního, originálního návrhu, není to nemožné. V takovém případě se ale jen stěží obejdete bez známosti nějakého vlastníka 3D frézy, kterému se dodá návrh v jím požadovaném formátu. Jako materiál pro frézované formy pro vakuování se obvykle používá tzv. umělé dřevo – opět např. od firmy Ebalta. Umělé dřevo se pro vakuovací formy hojně používá např. v reklamě, takže v případě potřeby získání dalšího know-how není na škodu se v nějaké té reklamce poradit.

Výroba kastle I. (Vakuovačka)